Chov koz

V roce 2005 jsme si koupili z čiré romantiky kozičku. Přivázali jsme ji na řetízek za domem a desetkrát denně jí nosili pamlsky. Jmenovala se Karolína. Zvykla si na nás tak, že za námi chodila jako pejsek. Jezdili jsme s ní autem, chodili na procházky do lesa… Na podzim jsme navštívili kozla a na jaře následujícího roku s úžasem pozorovali, jak se Karolína okotila. Nadšeně jsme si hladili hebkého kozlíčka, tence pomekávajícího. Pojmenovali jsme ho Servác, protože se narodil na „zmrzlíka“, 13.5. 2006. Učili jsme se dojit mléko, mělo sladkoslanou chuť a vůbec nebylo cítit kozinou!

V létě jsme přikoupili kozu Lízu a začali stavět první ohradu. Pletivo jsme museli doplnit jednoduchým elektrickým ohradníkem, protože kozenky vytrvale zkoušely z ohrady utíkat. Nepřeskakovaly, ale prorážely plot, nebo se protahovaly skulinami. Elektrický ohradník pomohl.

Líza, ačkoliv ten rok neměla kůzle, se rozdojila taky. Měli jsme pro sebe i pro malého synka dostatek mléka. Naše sousedka Eržika nás podle tradiční rumunské receptury učila vyrábět první tvaroh a sýr. Byli jsme nadšení!

Další roky jsme odchovávali kůzlata, měnili chovné matky, učili se pečovat o paznehty, rozšiřovali ohrady a budovali zázemí pro chov. Hodně práce jsme strávili kultivací zanedbaných a zarostlých pozemků. S kozami jsme zažili radostné chvíle, když se na jaře kotila kůzlata a jemně mečela v chlívě - i smutné, když nám jednou uhynula máma a my jsme museli kůzlátka po ní krmit z flaVáclav s kozoušky. Když nám jednou hromadně utekly kozy a ošklivě polámaly a okousaly mladé ovocné stromky v sadu, velmi jsme se hněvali. Ale také jsme se pobavili, ba nasmáli, když jsme jedno léto pozorovali kůzlátko „artistu“, jak trénuje vyskakování na hřbet mámy a vozí se na něm. Jindy zase stará koza strčila hlavu do kbelíku se šrotem a když ji vytáhla, omylem ji kbelík zůstal viset na krku. Když koza viděla, že se smějeme, svůj kousek zkoušela znovu a znovu opakovat. Některé kozy mají smysl pro humor.

Za 12 let prošlo naším chovem 75 koz. Stádo dosáhlo maximálního počtu v roce 2010, kdy se nám v ohradách prohánělo 19 koz. V současné době držíme skromné stádečko pěti chovných kusů, z toho nejkrásnější zvíře je mohutný kozel, SERVÁC pátý. Je maskotem našeho penzionu a respektovaným pánem stáda. Kozy matky dojíme jednou denně po celou dojnou sezónu. Ta začíná asi měsíc po okocení, většinou na začátku dubna a končí dle počasí někdy v listopadu.

Kozy máme moc rádi, jsou to elegantní a velmi chytrá zvířata, s vysokou užitkovostí. Hostům, kteří mají zájem, rádi ukážeme celý chov, provedeme je po pozemcích, předvedeme dojení a výrobu kozího sýru, popovídáme o tom, co je zajímá. Volný kontakt se zvířaty je samozřejmostí.


Oblíbené odkazy